Control on busking

Že netušíte, co to "busking" je? Neni to žádný "král autobusů", v překladu "busker" je ten, kdo předvádí na ulici umění - malíř, žonglér, a v našem případě muzikant. Protože busking je jednou z možností obživy na naší spanilé jízdě, která by se nám líbila asi nejvíc, jsem se na internetu trochu pídil po legálnosti. Představy, že za krásného slunného dne budeme s Georgem vyhrávat na rušných ulicích Vancouveru za doprovodu play alongů (vysvětlím později) a kolemjdoucí nám budou házet čtvrťáky, včera začaly tát jako kopeček zmrzliny a rozpáleném chodníku. Ono to totiž vůbec neni tak "free" jako jazz samotný. Nejdříve jsem se ptal jednoho Kanaďana - trumpetisty, který vystupuje na YouTube jako "boberwing" nebo "ilbofilms". Údajně to není tak jednoduché, je prý třeba povolení od autorit města. A tak jsem hledal dál. Systém buskingu je ve Vancouveru opravdu do detailu vymakaný, jsou ve městě jen určité zóny, většinou parky, kde je provozovat umění dovoleno. Čtyřměsíční povolení stojí 33 CAD a je vydáno na základě mj. i kanadského pracovního povolení (což tedy máme). Muzikanti jsou omezeni na 60 minut hraní na jednom místě a pak se musí přesunout. Zvláští regule platí pro Granville Island, kde povolení stojí dokonce 50 CAD. Tento byrokratický kolotoč určitě podstoupíme, sice to není jednoduché, ale alespoň jsou dána pravidla hry. Jeden jistý busker pod příspěvek na toto téma dokonce napsal, že hrával po celém světě, a že Vancouver je nehroší město na světě na provozování buskingu. Ale co, my si poradíme a pěkně si zahrajem. Navíc nás ve Vancouveru nic nedrží, když na to přijde, můžem sednout na autobus a odjet do nějakého menšího městečka poblíž, kde nebudou podmínky tak tvrdé...

(by Henry)