Sbohem, Dodge...
23.09.2008 20:49(by George & Henry)
Ve čtvrtek 18. jsme našli adresu v downtownu, kde na nás čekal maník, co měl zájem o naší káru. Je to osmadvacetiletej Španěl, kterej potřebuje právě takový auto ke svý práci. Je to docela originální podnik, u nás si vysloužil přezdívku "pejskař". On totiž jen tak venčí a vůbec stará se o pejsky lidí, kteří jsou ochotní zaplatit $16 na hodinu. Docela dobrej job, ale co je hlavní, z našeho auta byl stejně unešenej, jak jsme byli my. Hned zajel do banky pro zálohu. Za naše drahé autíčko dostaneme sice jen trapnou tisícovku, i když všichni víme, že reálná hodnota toho auta je mnohem vyšší, ale za víc bychom ho prostě neudali. Lepší než nic, že...
Večer jsme se ubytovali v hostelu a večer vyrazili do jazz&blues baru The Rex na Queen Str. Vzali jsme s sebou i jednoho Švýcara, na kterýho jsme narazili v hostelu. Druhej den jsme se museli vypakovat, protože tento i všechny ostatní hostely měly na víkend plno. Nabízela se otázka, kam teď... Obtelefonovali jsme pár motelů a levných hotelů, až v jednom měli volnej dvoulůžák. V hotelu, nebo spíš "hotelu" v samém centru na rohu Bay a Elm Street se možná i natáčel ten horror s "Elm Street" v názvu (jak se jenom jmenoval...), protože větší hrůzu si málokdo umí představit. Bohužel jsme ani neprovedli fotodokumentaci, proto bude možná lepší tuhle pasáž přejít... A ani večer jsme nechytli nějakej obstojnej jazzík, prostě celej den nestál za nic.
V sobotu to už bylo lepší, program v jazzbaru byl dobrej, my si poslechli celkem slušnej big-band. A neděle byla úplně nejlepší, od poledne hrál místní dixieland, samý starý pardálové, a my si nima parádně zahráli a pokecali. Kolem třetí to balili a my už chtěli taky zabalit nástroje, když se začal připravovat další band. Po chvíli z kytaristy vypadlo, že taky bejvával Čech, než vypadl z Československa před 1968 a jestli si nechceme zahrát. I s nima jsme si zahráli a pak hodili řeč s jiným chlápkem původně z Čech. Slovo dalo slovo a nakonec jsme zjistili, že známe třeba Karla Herra z Mariánek. Opravdu náhoda. I od něho jsme dostali spoustu zajímavých informací, jak to tady v Kanadě chodilo a chodí, a jaký jsou tu nejen jazzový možnosti.
Pondělí jsme strávili jak jinak než v jazzbaru. Byla tam jam-session učitelů z místní nejedné jazzové college a spoustu jejích studentů. Tohle město sice neni hezký, ale pro jazz jako postavený...
Dneska je úterý 23. září a to znamená jen jedno - smutný den odletu. Jsme s Francescem (pejskař - kupec auta) domluvený, že nás v půl čtvrtý naloží v hostelu a odveze na letiště, který je asi hodinu a něco od města. Sedíme v lobby hostelu a před chviličkou přišla dost nepříjemná zpráva: Guys im with the mechanic. The car has problems. Máme nějakou časovou rezervu, za chvíli zavolá, jak to vidí. Prej to stíháme, že nemáme mít strach. Tak snad to klapne, jak má...
———
Zpět