Z Upsaly do Montréalu

(by Henry)

Mechanik v Upsale našrouboval kolo a my zaplatili dvě stovky. Čekali jsme mnohem víc a navíc jsme si hned stovku vydělali zpět. Na pumpě nás totiž oslovil jeden týpek, že prej má prošlej řidičák a že se bojí dojet do Thunder Bay. Nabídl nám, že nám dá stovku, když jeden z nás odveze jeho s autem do Thunder Bay, což bylo kousek, asi 150km. Nebyli jsme proti, každej dollar se hodí, já se chopil volantu starýho náklaďáku a George jel s našim autem. Teda plechovka to byla šílená, Dodge z roku 1985, objem asi 5 litrů a spotřeba kolem 25 litrů na sto kiláků je dost šílená záležitost, ale aspoň jsem s tim chlapíkem v autě pokecal. Mířil z Vancouveru do Niagary, kde má rodinu. Hned mi nabídl, že se u něj máme stavit, nechá nás tam noc nebo dvě přespat, ukáže nám okolí a co by bylo úplně nejlepší - možná od nás koupí auto. To se ještě uvidí...

Chviličku jsme strávili v Thunder Bayi a pak k večeru desátého září vyrazili na asi 1.600km dlouhou cestu do hlavního města. V Ottawě jsme byli někdy odpoledne a prohlídli si tohle překrásný a klidný město. Večer jsme šli na pivo a přespali ve věžení. Jo jo, je to tak, noc jsme strávili v kriminále. Ne že by nás zavřeli za výtržnosti, ale věznici přebudovali na hostel. Docela zážitek, zase nějakou dobu netoužim bejt v base. Dopoledne jsme vyrazili do Montréalu, kde už na nás čekala Georgova kolegyně z práce Rose.

Její byt v centru města jsme našli bez větších obtíží, i když Montréal silně připomíná většinu evropských měst svým dopravním chaosem. Nebylo moc hezky a tak jsme prohlídku města nechali na ráno a zapadli do český hospody nedaleko. Ráno v sobotu 13. září bylo fakt krásně a tak jsme vyrazili na kopec s výhledem na celý město a obešli jsme downtown. Je to nekrásnější město, který jsme tady v Kanadě viděli. Dost připomíná Paříž svojí architekturou, je tu spousta podniků a možností kam jít. A je tu levno. Když Rose tady jako uklízečka si vydělá nějakých $14 na hodinu, tak v pohodě zaplatí nájem asi $350 na měsíc, když sdílí velkej byt s jednou kamarádkou, a zbyde jí spousta peněz na "užívání si", cestování, nákupy atd. Opravdu vydělat si na pohodovej život tady je velmi, velmi jednoduchý. Většinu času jsme si právě povídali do ekonomii Kanady a Čech a různých poměrech a závěr je naprosto jasnej - v ČR neni o co stát. Co je tady opravdu, ale opravdu špatný, jsou zimy. Když jsme se zakecali v Upsale s jedním chlapíkem z Winnipegu, že tam prej mají v zimě běžně -40°C a v létě přes 40°C, valili jsme oči. Ale Montréal je to samý, bejvá tu v lednu nebo únoru tejden, kdy celej tejden v kuse neni nad -40°C. Pro nás, kterým je v mínus deseti šílená kosa, je to naprosto nepředstavitelný. A léta jsou taky parný. Pak se nabízí otázka, jestli je opravdu "krásný" žít v bohaté zemi, s příjemnýma lidma, mít všechno, na co si vzpomenu, ale trpět výkyvy teplot 80 stupňů za rok. Ale jak řekla Rose, dá se na to zvyknout. Vesměs rozhovor s ní byl asi to nejpoučnější, co si z Kanady odvezu.

I druhou noc jsme přespali u ní v bytě a teď v neděli 14. vyrážíme do Québecu. Je to prej ještě krásnější město, než Montréal, ale počasí je tam údajně ještě extrémější. Minulou zimu tam napadlo tolik sněhu, že ještě lidi ve druhým patře žili ve tmě, protože vrstva sněhu dosahovala asi šesti metrů. Navíc se tam nechytneme jak s Angličtinou, tak s Francoužštinou. Tady v Montréalu aspoň všichni mluví obouma jazykama a i když jen francouzsky, francoužština připomíná francoužštinu ve Francii, aspoň trochu. Ale v Québecu se prostě mluví "Québec", což jen velmi velmi vzdáleně připomíná Francoužštinu... No uvidíme, jedem!