Guma, policajt, Upsala

(by George & Henry)

Ráno jsme opustili hostel v Regině a zamířili k nejbližšímu servisu, protože jsme už předchozí den zaznamenali pravidelné klikání v motoru. Mechanik hned věděl, o co jde, nalil do motoru jednu plechovku „oil for lifters“ (čert ví, jak tomu říkáme česky) a dvě flašky oleje. K našemu podivu si za to všechno řekl jenom o dvacku a tak jsme byli připraveni vyjet. Chvíli jsme se ještě zdrželi na předměstí v nákupní zóně, natankovali a koupili pořádnej autoatlas celý Kanady a někdy po poledni opustili Reginu. Do Winnipegu se nám nechtělo po dálnici a zvolili jsme příjemnější a o malinko kratší silnici. Do hlavního města Manitoby jsme dorazili kolem deváté večer, díky časovým posunům jsme totiž občas obráni o hodinu, zaparkovali jsme nedaleko centra a trochu si prohlídli město. Není moc o co stát, po občerstvení jsme vyrazili dál a po asi stech kilometrech zajeli na parkoviště uprostřed lesa se vyspat, abychom mohli ráno pokračovat do Ontaria.

Ráno se rozespalej Henry chopil volantu a nabral východní kurs. Něco ale nebylo v pořádku. Zadek auta „plaval“ a my zastavili u pumpy, abychom dofoukli poloprázdný zadní levý kolo. Jenom dostat se přes přišroubovanou poklici k ventilku byl problém, ale nakonec jsme kolo naplnili a chvíli počkali, jestli neuniká. Dalších 200km bylo všechno v pohodě, v Kenoře jsme natankovali a pokračovali směrem k Hořejšímu jezeru. U volantu byl zrovna George, když auto zase „plavalo“ a než jsme narazili na nějakou „civilizaci“, bylo kolo prázdný a ozýval se dost nepříjemnej zvuk. Našeho Dodge jsme odstavili ze silnice do pangejtu a začali stopovat. Za půl hodiny projelo sotva deset aut a žádný nebylo ochotný zastavit. Z mapy jsme vyčetli, že tak cca. 20-30km od nás by mělo být městečko Upsala. Vyšli jsme teda pěšky a po cestě stopovali. Proti nám po chvíli projelo policejní auto, který se po chvíli vrátilo. „Drsnej americkej“ polda pochopil, když uviděl odstavený auto, že dva pitomci mají trable. Nejdřív si nás pořádně zkontroloval a vyptával se na všechno možný, a pak nás odvezl do již zmíněné Upsaly, kde se nacházela pumpa se servisem. Nasedli jsme na odtahovku, vrátili se pro auto a přivezli ho sem. Věděli jsme, že i když to bude stát balík, jsme v dobrých rukou a brzy vyrazíme zase na cestu. Mechanik chvíli chodil po garáži a okolí a hledal nějakou 14“ pneumatiku. Marně, nenašel. Bylo nám řečeno, že jí objedná a dorazí až přes ráno, že tu budem muset přespat. Protočily se nám panenky, ale co jsme mohli dělat. Přišel druhej šok, když jsme se ptali na nějakou hospodu nebo bar – nic tu není. A když píšem nic, tak opravdu nic. Díra jménem Upsala je jen pumpa, pila a pár baráčků. Aspoň že nachlazený pivka tu měli, tak jsme si koupili pár plecháčů, k večeři párky a toustovej chleba a šli se projít po okolí. Byl opravdu pěknej večer, prošli jsme se k nějakýmu jezeru a pak to střihli přes les zpátky. Málem jsme se ztratili v kanadský divočině, ale všechno dobře dopadlo a my si v autě pustili film Doblba. Henry jen tak z recese zapl wi-fi. K našemu obrovskému údivu je v zapadákově někde v Ontariu, kde ani mobilní signál není, volně dostupná wifina. Dali jsme tak aspoň vědět domů, že žijem, a usnuli. Teď sedíme na pumpě po dobrý snídani a čekáme na někoho, kdo přiveze gumu. Snad to bude co nejdřív, čeká nás dlouhá štreka, abychom dohnali časovej deficit

A hurá! Právě dorazil mechanik, jen prej do sebe hodí sendvič a pak hodí na auto kolo. No a pak my mu hodíme kreditku a podle sumy hodíme či nehodíme mašli… Pak sebou hodíme, abychom vypadli z týhle bohem zapomenutý části světa.

• zatím jen jedna fotka - všeříkající...